Být mámou ke mně prostě už přirozeně patří. Už od dětství jsem měla děti ráda, tak jsem se stala učitelkou. Ovšem krutá realita na mě po škole nastoupila, kdy se ukázalo, že pracovat s třiceti dětmi není jen tak jednoduché. Tak jsem vyměnila třicet za jedno své. Sice je to 24 hodinová práce, ale teď už rozhodně ne tak náročná, jako když byla malé miminko.
Takže momentálně jsem se dostala k další fázi mého života. A to je focení! Opět práce s lidmi i dětmi. Zezačátku koníčkem a teď už trochu i prací… Je to téměř práce snů. Jenže pracovat při mateřské není vždy tak růžové, jak bychom chtěli. Například musím mít při focení hlídání. Což o víkendech využívám manžela a pracovní dny třeba babičky. Pokud to tedy jde. Už nejde fotit s Natálkou navázanou v šátku na sobě, nebo v nosítku na zádech. Už je to přeci jen velmi živé dítě, a když vidí, že fotím, někoho jiného, než ji, tak vždy začne hrozně zlobit a automaticky chce, abych se věnovala jí. Ale to je naprosto přirozené a normální. A sama to chápu. Proto je hlídání jediná možnost.
Pak následuje probírání fotek a taky retuše. Což jsou často velmi dlouhé práce na počítači. A jediná doba, která je vhodná, tak jsou moje večery, po uspání dcery. A nejhorší jsou dny, kdy se uspávání koná až třeba po deváté nebo desáté hodině. To už uspávání přemůže často i mě, práce na notebooku prostě stojí a musí chvilku počkat. Jinak často sedím u počítače opravdu do noci, konečně na to mám svůj klid…. A když mi doslova padají oči únavou rychle běžím spát, protože vím, že budu mít ráno (zhruba po sedmé) budíček typu: „Mami, vstávej!“ Následuje prdění do břicha, štípání a podobné praktiky, aby se ta spící matka aktivovala a dala hladovému dítěti najíst 😀 (Proto každé mé ráno začíná kávou 😀 )
Přes den to bohužel moc nejde, nedokážu vysvětlit dcerce, že teď nemá zlobit maminku, že maminka musí pracovat. Většinou se stane naprostý opak a z mého počítače je spíše hrací klavír, než pracovní plocha 😀
Proto jsem vděčná, za každou pochvalu i milé slovo, když se vám má práce líbí. Za každou fotkou se schovává spousta času a práce. Baví mě poznávat nové lidi, nové rodinky, nové děti. Fotit a zachytit ty krátké okamžiky. I to, že se ke mně někteří vrací, je pro mě moc důležité a děkuji za to! Ne vždy a ne všechno je dokonalé, ale já bych moc chtěla, abyste měli hezkou vzpomínku. A třeba to časem doladím k dokonalosti.
A já cítím, že každým focením se učím a zdokonaluji.
Děkuji, že mi dáváte tu možnost… a prosím dávejte mi ji i dál…
